Za úplňku

13. června 2011 v 23:50 | Lennroe
Tohle je moje fanfiction premiéra a jste-li všímaví, určitě postřehnete, že jsem se držela úplně všech zaběhaných klišé a vůbec mě to netrápí. Ne vážně, prostě jsem si napoprvé na nic moc nového netroufala, tak doufám, že místo obvyklého Snupina je v téhle situaci alespoň to párování originální.
Jinak je to zřejmě zdvořilost, takže dejme tomu +13 věku (žádný sex, jen erotika), slash (neboli muž + muž). Užijte si to, když budete chtít komentovat, budu ráda, když budete chtít kopírovat, neposeru se.

Odehrává se v době, kdy do Bradavic chodili pobertové a zachycuje stokrát omílanou situaci, kdy James "zachrání" Severuse ze spárů hrozivého vlkodlaka.


Sirius se lenivě protáhl v křesle a otočil se k Jamesovi sedícímu se zkříženýma nohama na podlaze.
"Dáš si ještě?" nabídl mu láhev máslového ležáku. James ten večer skoro nepil a pořád se nervózně vrtěl.
"Ne, dík," odbyl ho mávnutím ruky.
"Já bych si dal," natahoval se Červíček z protějšího křesla. Oči se mu leskly a tváře mu hořely.
"Ty už nepotřebuješ," ušklíbl se Sirius a napil se sám.

Venku se stmívalo a brzy měl vyjít měsíc. Měsíc kulatý jako bochník sýra. Jindy touhle dobou bývali trochu skleslí. Ještě před večeří se Remus vždy s omluvným úsměvem vytratil a oni si zbyli sami tři. Sirius se zatím jediný dokázal plně přeměnit. Jeho pes byl až na pár lysin a trochu divné uši téměř dokonalý a ani Jamesův jelen nebyl špatný. Se svýma holýma nohama bez kopyt a jediným parohem uprostřed čela by sice mezi opravdové jeleny asi ještě nezapadl, ale úspěch to byl. Červíček se zatím zmohl jen na uši a vousky. Všichni tři doufali, že během zimy zvládnou přeměnu úplně, protože Remus se na to ohromně těšil.

"Myslíte, že už Srabus šel?" zeptal se Červíček kladoucí přitom důraz na Snapovu přezdívku.
"Ještě ne," zavrtěl hlavou Sirius, "řekli jsme mu přece, až se setmí."
Jak se červánky rozplývaly, obloha tmavla a na obzoru zůstal už jen namodralý pruh. James se kroutil čím dál víc, až se nakonec zvedl.
"Tak já jdu, pánové," oznámil naoko nenuceně a prohrábl si vlasy.
"A kam jako?" vzhlédl Sirius.
"Na rande, Tichošlápku, na rande. Snad už jsi nezapomněl, co to je," protáhl jízlivě James. Sirius cosi zavrčel.
"A kterápak je ta šťastná?" zeptal se nakonec bez zájmu.
"Barbara Spinettová. Z Havraspáru. Víš, ne?" Sirius přikývl a dál si ho nevšímal. Červíček se něčemu pohihňával a sledoval dva prváky hrající tchoříčky.

Měsíc už zvolna vycházel, když se v bezvětrné noci začala ohýbat stébla trávy a bradavickými pozemky se ozýval dusot nohou, který zdánlivě nikomu nepatřil. Nedaleko stromu stojícího osaměle kus od hradu utichl a chvíli se nic nedělo.
Pár minut poté vyklouzla z hlavní brány přikrčená postava a rozběhla se směrem ke staré vrbě. Severus Snape se zastavil před vrbou mlátičkou, několikrát se zhluboka nadechl, zamával hůlkou a do vzduchu se vznesl nevelký kámen. Tak se soustředil, že si ani nevšiml tichého zašustění látky za svými zády. Kámen doletěl až ke kmeni stromu a zatlačil, právě na suk, o kterém odpoledne mluvil ten náfuka Black. Neklidné větve stromu znehybněly a mladý Snape se pohnul kupředu.
"Nechoď tam, Srabusi," ozval se za ním známý hlas. Škubl sebou a ani se neotočil. Tak to tedy přeci jen byla past, blesklo mu hlavou těsně předtím, než přitiskl hůlku k tělu a vrhl se tam, kde tušil vstup do tajné chodby. Nebyl si úplně jistý, kam vlastně běží, zato byl přesvědčený, že ten tupý chytač vůbec neví, jak rychlý dokáže být. S divokým dupáním se hrnul pořád dál a hlasitě přitom odfrkoval. Podezřelý šramot, který ve tmě před ním stále sílil, vůbec nezaznamenal.

"Sakra, to je pitomec," ulevil si James a složil svůj neviditelný plášť pečlivě mezi kořeny. Pak se sesunul do otvoru v zemi a pustil se za Snapem. Zvažoval, jestli se nemá proměnit v jelena, ale na to by se byl potřeboval víc soustředit.
Když ho sežere, žádná škoda, uvažoval za běhu. Nemůžu přece za to, že má někdo místo mozku tlustočervy. Ani si nebyl jistý, zda v tu chvíli míní Siriuse nebo Snapea.
Mohli pochopitelně říct, že s tím nemají nic společného a že je Snapův problém, že po večerech slídí venku. Leckdo by jim to možná ochotně uvěřil. Snape nebyl oblíbený student. Ani mezi profesory ne. Před Brumbálem by si ovšem přímo lhát nedovolili a on by jim na takové povídačky stejně nikdy neskočil.
Běžel tiše a napínal uši, aby zaslechl Snapea a případně i Remuse. Pak uslyšel ten dupot a bylo mu jasné, že takový rámus nemohl citlivý vlkodlačí sluch minout. A taky že ne. Dohnal Snapea asi v polovině chodby a v příštím okamžiku se proti nim vyřítil hladový vlkodlak.
Chytil Snapea za rameno a odstrčil ho za sebe.
"Ani se nehni, Srabusi," poručil mu a on kupodivu poslechl. Remus uměl nahánět strach.
"Remusi," zkusil to tlumeným hlasem, "Náměsíčníku, to jsem já, James." Vlkodlak zavrčel. Takhle byrzy po proměně byl prakticky nezvládnutelný a James to věděl. Vlkodlak napajal svaly zadních nohou a přesně ve chvíli, kdy se odrazil, James pozvedl hůlku a zařval: "Petrificus totalus!" naštěstí se trefil a mohutné ztuhlé tělo vlkodlaka přistálo těsně u něj. Remusův čumák se mu opíral o botu. Sklonil se a lítostivě si ho prohlédl.
"Promiň kamaráde, ale ty bys toho idiota sežral," řekl mu a otočil se ke Snapovi.
"Ty poď, Srabusi, a nečum jak trol." Šli a James postrkoval zamlklého Snapea před sebou. Vytáhl ho z chodby ven a věnoval mu pronikavý pohled.
"Počkáš tady," oznámil a seskočil zpět mezi kořeny stromu. Pak ještě vystrčil hlavu a zamumlal: "Petrificus totalus. Pro jistotu, Srabusi. Známe se přece, že?" Přehodil přes sebe neviditelný plášť a odplížil se chodbou zpět k nehybnému vlkodlakovi. Zrušil kletbu tak tiše jak jen dovedl a zase rychle zmizel.

Vysoukal se znovu ven na bledé měsíční světlo a prohlédl si Sanpea opřeného v prkené poloze o strom. Hůlka mu trčela z ruky někam směrem k nebi.
"Jde z tebe strach," ušklíbl se a vytáhl mu ji z ruky. Následně zakletí zrušil a Snape se sesul k zemi. Zvolna si k němu klekl a vlepil mu lehkou přesnou facku. Byl by si to klidně zopakoval ale Snape otevřel oči.
"Seš v pohodě, Srabusi? Hej Severusi..."
Snape nevěřícně zíral na obličej nad sebou. Tvářil se snad Potter...ale ne, to nebylo možné. Nemohl o něj přece mít starost. A jakže mu to právě řekl?
"Nestalo se ti nic?" zeptal se.
"Ne, to je dobrý," zavrčel, "běžně se po večerech nechávám málem sežrat vlkodlakem, spoutávat, fackovat a okrádat o hůlku. Už bych bez toho ani neusnul."
"Hmm, seš úplně zdravej," odtušil James. Za to málem mě Sirius prokleje, pomyslel si a slabě se uchechtl.
Potom sklopil zrak ke klukovi pod sebou. Na ruce mu skrz roztržený hábit prosvítali dva dlouhé škrábance a ve tváři měl uštvaný výraz. A k tomu byl... James to nedovedl přesně popsat, ale jak tak pod ním napůl ležel napůl seděl, probudil se v něm Nebelvír. Mohl mu udělat cokoli a on by se neměl jak bránit, jenže takové vítězství by ho snad ani netěšilo. Zatoužil ho chránit. Chránit toho hubeného kluka, kterého se nikdy nikdo nezastal, protože neměl přátele a učitelům byl svou uzavřeností a odtažitostí nesympatický. Nikdy neocenili, že jeho nejhorší hodnocení je obvykle N. Každý si do něj mohl kopnout a většina to taky dělala. I já, napadlo Jamese.
Pozvedl hůlku a Snape sebou poplašeně trhl, když ho chytil za zápěstí.
"Nemel sebou," okřikl ho, "i tak tam nejspíš budeš mít jizvu." Pomalu přejel hůlkou nad škrábanci tam a zpátky, soustředěně mumlajíc jediné léčivé kouzlo, které znal. Naučil se ho při famfrpálu, aby nemusel v jednom kuse běhat na ošetřovnu. Rána se téměř zacelila a vypadal teď spíš jako zarudlý pruh na bledé kůži.
"Co to děláš, Pottere?" vyvalil na něj oči Snape.
"Snažím se, abys nemusel na oštřovně vysvětlovat, kdes skoro o půlnoci, přišel k takovým šrámům. Nebo se ti chtělo tam jít a říct, 'dobrý večer madam, právě mě skoro sežral vlkodlak?' "
Chvíli se na sebe dívali, až se oba rzesmáli. Tedy Severus spíš tak poštěkával, ale i tak mu to docela slušelo. Cože? Na cos to právě myslel Pottere? Jenže když už to Jamese jednou napadlo nemohl to dostat z hlavy.
Stále ho ještě držel za zápěstí, at tak se sklonil níž, jako by chtěl prozkoumat poraněnou ruku, pootočil hlavou a překvapeného Severuse políbil. I sám sebe tím překvapil. Neměl tolik zkušeností, kolik popsal svým kamarádům, ale nějaké přeci jen a teď se je snažil beze zbytku využít a patřičně zapůsobit. Ani nevěděl proč vlastně.
Severus hleděl do tmy a hlavou se mu honilo všechno možné, když najednou ucítil na rtech teplý dotek. Skláněl se nad ním James Potter a poněkud neobratně ho líbal. Na malý okamžik zamhouřil oči a téměř si to vychutnával. Záhy mu všechno došlo a pokusil se Pottera odstrčit, ale ten si jeho chabé snahy zřejmě vůbec nevšiml. Bylo mu jasné, že každou chvíli vyskočí odevšad Potterovi přátelé a budou se výtečně bavit, přesně jak si naplánovali. To se jim tedy povedlo.
Konečně si James všiml, že do něho Snape netrpělivě šťouchá a neochotně se odtáhl.
"Co je?" zeptal se mrzutě. Bál se, že se to Snapovi nelíbilo. Ani ho nenapadlo, jak je ta myšlenka absurdní.
"Kde jsou?" vyštěkl Snape.
"Kdo?" Nechápal James.
"No všichni."
"Nikdo tu není, Severusi." Snape znejistěl. Všude kolem bylo ticho, žádný bujarý smích, žádní číhající nebelvíři. James chvíli zkoumavě hleděl na Snepův obličej.
"A jo," pochopil nakonec, "považuješ to za vtip, že?"
"Samozřejmě," odvětil Severus.
James se usmál, vrátil mů hůlku a svou schoval do hábitu.
"Asi tě zklamu, Severusi, ale vůbec nikdo tu není. Sirius to nepovažoval za dostatečně zábavné, pochlastává s Petrem ve věži."
Snape na něj nedůvěřivě zíral a konečně hůlku také schoval, i když to udělal mnohem váhavěji.

"Tak. Můžeme pokračovat?" zeptal se James klidně a posadil se vedle Snapea. Ten se zdál být dokonale zmatený, všechna neprůstřelná sebekontrola byla ta tam. Když se nezmohl ani na projev souhlasu nebo nesouhlasu, vyložil si to James jako to první a přitáhl si ho k sobě.
"U Merlina, ty seš ledovej," vydechl a oba je přikryl neviditelným pláštěm. Kupodivu pod ním bylo teplo, přestože byl dost tenký.
Zvolna Severuse líbal na ústa a pak postupoval vzhůru po studených tvářích až ke spánkům a s uspokojením si uvědomoval, že se mu kolem pasu ovíjejí Severusovy štíhlé ruce. Přisuzoval to svým polibkům. Severuse však víc zaujalo gesto s pláštěm. Znamenalo to, že je nikdo nemůže vidět a to by v případě, že by šlo o vtip nedávalo smysl.
Uvědomoval si, že leží pod vrbou mlátičkou v náručí toho ubožáka Pottera, ale pro tuto chvíli mu to bylo jedno. Znovu nastavil rty a tentokrát polibek opětoval. Neobratně ale upřímně a James to cítil. A cítil ještě jinou věc. A totiž že je příjemně vzrušený. Tuhle zábavu objevil teprve o prázdninách a okamžitě ho napadlo, že když už tu Severuse má, byl by hřích si s ním nepohrát.
Nepospíchal. Je přeci na rande, kdyby se vrátil příliš brzy, Sirius by se mu vysmál.
Sykl překvapením, když ho Severus chytil za límec a přitáhl si ho k dalšímu polibku. Učí se rychle, říkal si pro sebe James. Jeho tenké rty byly úplně jiné než malé plné rty dívek. Tyhle rty nebyly dobré jen k pusinkování. Severus se ukázal jako rovnocený partner, a tak James zavřel oči a nechal ho převzít iniciativu.
Severus právě poprvé zakoušel pocit moci a spolu s těmi poddajnými rty si to dokonale vychutnával.
James na něj ztěžka dolehl a Severus pocítil, že není sám, komu začínají být kalhoty těsné. Když se o sebe jejich klíny otřely, oba překvapeně otevřeli oči a podívali se na sebe. Byli tak blízko, že mohli ve tváři cítit dech toho druhého.
Severus vyprostil jednu ruku zpod Jamese a obratně ho zbavil hábitu. Než se dostal ke knoflíkům košile, vyprostil ho James zase z jeho hábitu a pevně se k němu přitiskl. Spokojeně sledoval, jak se nedůvěřivý Severus rychle osmělil.
Svlečení do půl těla se na sebe mačkali, vychutnávaje si nezvyklou blízkost cizího těla. Už se ani nelíbali, jen se lehce dotýkali rty. James bloudil rukama po Severusově břiše a hrudi a neodvažoval se sklouznout níž. Severus si troufl sjet přes Jamesovy kalhoty až k bokům , kde se zastavil a štíhlými prsty kroužil po látce sem a tam. Jamese z toho dotyku příjemě mrazilo a když Severus jakoby náhodou přešel rukou na jeho zadek a silně ho štípl, už to nevydržel a vklouzl mu rukou pod kalhoty.
Severus znehybněl a ze rtů mu unikl tichý vzdech, který James vzápětí umlčel prudkým rychlým polibkem. Mezitím se mu šátral v kalhotácha probíral se mu měkými hřejivými chloupky v rozkroku.
I Severusovi se teď podařilo dostat se Jamesovi pod opasek a vítězně stiskl v dlani pevnou půlku jeho zadku. Jak se tak zmítáni neznámou mrazivou rozkoší otírali jeden o druhého, zavadil James několikrát o Severusův penis. V tu chvíli už neměl zábrany ani jeden z nich.
Severus vytáhl ruku z Jamesových klahot a obratně mu rozepnul poklopec. James udělal to samé a kalhot se oba rychle zbavili.
Sotva si uvědomovali, že leží ve změti vlastního oblečení a nad nimi jasně září měsíc v úplňku. I hvězdy už vyšly, ale dva černovlasí kluci, které nikdo nemohl vidět, své okolí dávno nevnímali.
V náhlém záchvěvu zimy se pevně objali a několikrát vyrazili boky roztřeseně proti sobě.
James pak hbitě strčil ruku Severusovi do trenek a stiskl. Odpovědí mu bylo prudké zasténaní, které ho vzrušilo ještě víc. Několikrát sklouzl nacvičeným pohybem nahoru a dolů.
Pak najednou ucítil, že i Severus se chopil příležitosti a velmi rychle mu došlo, že v některých ohledech není zřejmě tak nezkušený, jak si původně myslel. Znovu několikrát přejel po jeho sem a tam, tentokrát o něco rázněji. Severus udělal totéž.
Oba propadli stejnému rytmu a jeden druhému přiráželi do dlaně. Jamesovi se břichem vzhůru rozlévalo palčivé teplo. Zasténal a ještě zrychlil. Zmítali se na zemi v divokém tempu, plně soustředěni na rozkoš toho druhého. James přirazil naposledy a udělal se. Severusovi protékalo jeho sperma mezi prsty a on nepřestával, stejně tak jako nepřestal James, dokud Severus o několik sekund později také nedosáhl vrcholu.
Bylo po všem stejně rychle, jako to začalo. Leželi vedle sebe a prudce oddechovali. Pak se pomalu zvedli a mlčky se oblékli. James přes oba přehodil plášť. Došli až k hradu bez jediného slova. U hlavní brány už Severus nevydržel a Jamese políbil, ten však polibek opětoval jen vlažně, i když ho potom při pohledu do Severusovy zmatené tváře, trochu pálily výčitky.
Doprovodil ho až ke vstupu do zmijozelské společenské místnosti. Chtěl odejít rychle a bez rozloučení, aby nad tím nemusel příliš přemýšlet, ale nedokázal to. Políbili se ještě jednou, zvolna a něžně.
"Dobrou noc," zašeptal James.
Severus chvíli rozpačitě přešlapoval, než ze sebe dostal sotva slyšitelné: "Díky... žes mě nenechal sežrat."
James, který byl bezmála stejně hrdý jako Severus, dokázal ocenit obrovské usilí vložené do prostého díku.
"Nemáš zač," usmál se. Vystrčil Severuse zpod pláště a zmizel v postraní chodbě.

Tu noc v Bradavicích dva studenti uléhali ve ztihlých ložnicích a až do svítání se převalovali ve svých postelích neschopni usnout. Ani jeden z nich tomu druhému nikdy neodpustil, že zná tak cenné a nebezpečné tajemství.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SininenJuurisikuri SininenJuurisikuri | Web | 17. července 2011 v 22:58 | Reagovat

13+ je docela mírný, ale stejně to nikdo nedodržuje, hm?
Pěkná ppovídka, povedla se ti. Bude mít pokračovní?

2 Basee‼Kris Basee‼Kris | Web | 30. srpna 2011 v 21:14 | Reagovat

Tenhle tvůj dess je naprosto úžasný!!:-) O_O :-)  ;-)

3 Lennroe Lennroe | Web | 30. srpna 2011 v 21:52 | Reagovat

[2]: A to byl původně fialový :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama