Vězeň - kapitola druhá - Lepší pozdě než zrovna teď

27. září 2011 v 19:42 | Lennroe
Další kapitola Vězně je tu. V nejbližší době bych ráda ještě doopravila systém povídek, aby to bylo přehlednější. Zatím to je jak to je a mám náladu na další Freak's Journal.



Do víkendu zbývaly dva dny a Harry měl tolik práce, že si na Draca ani nevzpomněl. Jako obyčejně nechal "drobnosti, které se udělají za chvilku" až na konec týdne a teď měl na krku plno otravných dodělávek, zatímco Hermiona vyrazila do slunečného zářijového odpoledne na obchůzky. Harry měl jít s ní, ale jelikož nestíhal vůbec nic, vzala s sebou jednu ze starších bystrozorek, které z kanceláře obvykle vůbec nevycházely. Cestou z práce se zastavil ještě ve své oblíbené večerce a nakoupil něco na víkend. Ginny nad tím občas vrtěla halvou. Weasleyovi nebyli zvyklí nakupovat, ale Harry přeci jen vyrostl v mudlovské rodině a některé věci dělal rád docela normálně a bez kouzel.
Domů se vrátil až k večeru, když mu v tenkém svetru začala být zima. Překvapilo ho, že tam našel Ginny. Měla jet s Hermionou na víkend někam pryč, nejspíš mu i říkala kam, ale to pochopitelně zapomněl.
"Vy s Hermionou dneska nejedete? Myslel jsem, že jste tam chtěli být co nejdýl, když je ještě hezky," vyzvídal Harry potom, co se vlažně pozdravili a odložil nákup.
"Prý už něco má," zavrčela mrzutě Ginny. Harrymu sice Ginnyina přítomnost narušila plány, ale nakonec s úsměvem navrhl, že udělá večeři a pak by si mohli zahrát Tchoříčky. To byla jedna z mála věcí, která ho ještě s Ginny bavila. Kromě sexu samozřejmě. Plánoval si jeden ze svých mudlovských večerů, chtěl jít do kina, svézt se na "Londýnském oku" a jet domů noční tramvají. No, určitě pojedou příští víkend a ten 3D film o tučňácích snad ještě budou dávat i potom.
Navečeřeli se a už před půlnocí oznámila Ginny, že jestli s ní má něco být, půjdou spát. Po vášnivém, ale až příliš rychlém sexu chtěl Ginny ještě vyprávět o své schůzce s Dracem. Náhodou si teď vzpomněl, že jí to vlastně ještě neřekl. Úplně na to od středy zapomněl. Než se ale nadechl, vyrušilo ho z úvah tiché zamručení. Ginny zřejmě usnula hned, jak z ní Harry vyklouzl. Povzdechl si. Tak jí to tedy řekne jindy. Potom usnul a zdál se mu zvláštní sen o tom, že jsou s Ginny v kině a dívají se na erotický film z Azkabanu v hlavní roli s Dracem Malfoyem.

Víkend proběhl klidně. V sobotu vstávali pozdě, večer šel Harry na kulečník a Ginny někam s kolegyní. V neděli se odletaxovali na oběd k Weasleovým a ani nepostřehli jak, bylo zase pondělí.
V pondělí dopoledne neměli bystrozorové většinou skoro nic na práci. Všichni byli ospalí, probírali uplynulé dva dny volna a pročítali hlášení víkendové služby. Úkoly dostávaly většinou až na odpoledne nebo na další den. Před obědem si Harry uvědomil, že by měl alespoň zjistit, jestli by šlo něco dělat s tím zatraceným Malfoyem a naplánoval si na odpoledne návštěvu ministerské knihovny, aby pak na oddělení pro uplatňování kouzelnických zákonů nebyl za pitomce, až se tam půjde zeptat. Hned po obědě ovšem dostali hlášení na nějaké podezřelé dění okolo kouzelnického hostince v severním Walesu a vyslýchání nahluchlé výčepní a dvou dalších welštinou chrochtajících svědků se protáhlo až do večera. Ani v úterý nezbyl čas a ve středu už to začínal Harry tak trochu pouštět z hlavy. Byl by na to asi zapomněl úplně, kdyby na něj ve čtvrtek ráno nečekala na jeho psacím stole malá uhlazená sovička. Pzorovala ho trochu vyčítavě, přišel minimálně o hodinu pozdě a ona tu zřejmě seděla celou dobu. Dopis měla k nožce připevněný stužkou a tak Harry hned poznal od koho je.

Matka v úterý večer zemřela a otec je na tom hůř. Už jsi něco zjistil,Harry? Pospěš si prosím.
Draco

Už zase prosí? Co se to s tím Malfoyem poslední dobou děje? Obvykle úhledné písmo bylo roztažené a vzkaz byl očividně psaný ve spěchu. Nejspíš to bylo doopravdy vážné, protože, kdyby řešení sneslo sebemenší odklad, Draco by rozhodně neprosil a jen by se Harrymu vytrvale připomínal.
Harry chvíli uvažoval, jestli si má vymyslet nějakou výmluvu a odpovědět hned nebo jestli má napřed něco zjistit a vzkaz poslat až potom. Jindy by si byl nejistého a doprošujícího se Draca vychutnal rád, ale přeci jen teď, když mu zemřela matka a o otce měl nejspíš strach, nechtěl ho týrat.
Vylovil ze skříně pár sovích mlsků a dal sovičce vodu.
"Počkej tu ještě," řekl jí. Trochu nevrle zahoukala, ale pak se sklonila k sušeným myším ocáskům na desce stolu a už si ho nevšímala. Harry se rozhodl, že když to tak spěchá nebude se zdržovat knihovnou a zajde rovnou za Betty, která jako jedna z mála ministerských úřednic nebyla notorická drbna a byla docela chytrá. Byl by si o tom mohl promluvit s Hermionou, jenže ta byla na tři dny bůhvíkde.
Vyptával se Betty nejdřív obecně, ale když pořád dostával jen obecné odpovědi musel s pravdou ven. Betty na něj chvíli nedůvěřivě koukala a pak mu řekla, že může zjistit okolnosti, za jakých by to šlo a domluvit návštěvu, ale tvářila se jako by ji právě požádal klíče k Oboru záhad. Poprosil ji tedy, aby to udělala a jednu návštěvu, aby mu domluvila hned. Stejně tam měl nějakou pracovní záležitost, která sice mohla dost dlouho počkat, ale nakonec to bylo jedno. Betty slíbila, že pošle vzkaz po Rufusi Brouskovi, jehož portrét teď fungoval jako posel mezi některými obory, aby nedocházelo k příliš velkému úniku informací.
Betty ůkol nejspíš zaujal, protože Rufus se v obraze v Harryho kanceláři objevil jen chvíli po tom, co tam Harry dorazil. Nesouhlasným tónem mu odvykládal, že se může pokusit pomocí závažných argumentů zrušit trest, pokud jsou již alespoň dva roky odpykány. Nebo může být na zmírněn na základě nějakého veřejně prospěšného skutku a poté zrušen.
Harrymu Malfoy a dobré skutky nešly příliš dohromady, a tak se ještě zeptal, jestli ty argumenty mohou být i rodinného charakteru. To mu Rufus zdráhavě potvrdil. Zjevně mu činilo potíže o něčem takové vůbec mluvit a kdyby mohl, byl by Harryho ze všeho nejradši uřkl. Nakonec mu ještě oznámil, že návštěva bude možná zítra ráno zhruba v devět hodin. Potom se z portrétu co nejrychleji vytratil a tvářil se přitom, jako by mu někdo podstrčil pár dávivých dortíčků.
Sovička na stole netrpělivě zahoukala.
"No jo, no jo," bručel Harry a když jí přivazoval k nožce narychlo načmáraný vzkaz s potěšením zjistil, že ani tentokrát neudělal, žádný svinčík.
Ač to bylo u bystrozora neobvyklé, Harry ještě v Azkabanu nikdy nebyl. Krátce po skončení války někteří navrhovali, aby se vězení přesunulo jinam a střežení vězňů bylo svěřeno někomu jinému. Harry byl mezi nimi. Přeci jen se mozkomorové příliš nepředvedli. Padlo pár návrhů, ale jak se zdálo, žádné místo nebudilo patřičnou hrůzu a všichni se báli, že by kouzelníci mohli ztratit i tu trochu respektu, kterou ještě k zákonům a ministerstvu měli, a tak bylo ustanoveno pár nových opatření a Azkaban zůstal obávaným vězením.
Harry doufal, že tam nikdy nebude muset. Neuměl si představi, že by měl navštívit místo, jehož účinky už párkrát poznal. Samozřejmě přitom myslel na Siriuse, ale ani na Hagrida a chudáka Morfina nikdy nezapomněl. Vlastně se mu v souvislosti s Azkabanem vybavovali jen samí nevinní, kteří se tam ocitli a zločinci, kteří mozkomorům unikali.
Toho rána Ginny někam pospíchala a Harry snídal sám. Loudal se. Měl vlastně celou hodinu k dobru, protože před návštěvou Azkabanu nemusel do práce. Na ministerstvo se vydal až chvíli před devátou, aby si vyžádal přenášedlo. Mohl se sice přemístit, ale nebyl si jist, že trefí a letaxem necestoval, nebylo-li to vysloveně nutné. Betty, která mu ho narychlo vyřídila neměla po ruce nic jiného, než zlomený brk, takže do něj šťouchla hůlkou a zamumlala: "Portus." Vrazila mu ho do ruky, tak prudce, že se ani nestačil na nic zeptat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama