Vězeň - kapitola první - Malfoy prosí

13. září 2011 v 21:10 | Lennroe
Myslím, že tu pro vás mám jednu takovou kapitolovou povídku. Váhala jsem, jestli mám začít přidávat, když ještě nemám dopsáno a nechávat vás potom čekat, ale nakonec jsem usoudila, že na tom zřejmě něco bude, když to tak většina pisálků dělá. Minimálně snad budu mít větší motivaci k tomu sednout častěji, jelikož ty dvě nebo tři kapitoly, které zatím mám se rodily (i se všemi porodními bolestmi) během zhruba posledního půl roku, ráda bych tempo trochu zvýšila.
Vězeň je HP fanfic, kupodivu slash. Nepíšu jen slash, kdyby vás to náhodou zajímalo, ale momentálně mám nejlépe rozjeté toto, takže...
Na pairing brzy přijdete, možná to bude chvilkami trochu temné a k sexu dlouho nedojde. To je tak asi všechno. Nedovedu posoudit, co je OOC a co ne a dodala jsem si jednu svou postavu (zatím). To už bude asi všechno. Snad se vám bude líbit, alespoň tak jako mě (inu vyznamenání za skromnost jsem nikdy nedostala, to je pravda).



"Harry, máš tu zase sovu," zavolala na něj Hermiona přes hrneček s kávou. Harry se otráveně loudal k bidýlku u dveří, kde na něj čekla sova s nastavenou nožkou. Měl práce plné zuby. Na druhou stranu nedokázal nepracovat. Ginny už na něj byla delší dobu naštvaná, doma se jen potkávali .
Předpokládal, že jde jako obyčejně o něco pracovního, ale když si uvědomil, že dopis je převázán stužkou, zavrtěl hlavou. Takhle se udání ani nové úkoly neposílaly. Na pergamenu stálo úzkým špičatým písmem:

Zdravím Harry, potřeboval bych se s tebou sejít. Udělal by sis dnes odpoledne čas? Spěchá to. Odpověz obratem po mé sově.
Draco

Harry si povzdechl. Co jen může chtít? Do teď vždy, když s ním potřeboval mluvit, na něj jakoby náhodou někde narazil. Ještě nikdy ho nepožádal o schůzku. Vzal ze stolu kousek natrženého pergamenu a rychle na něj načmáral:

Končím v pět. Harry

Když přivazoval dopis k soví nožce stejnou stužkou, s jakou přiletěla, všiml si, že tahle sova opravdu nevypadá jako ty ministerské. Měla ocelově šedé peří, hladké a nadýchyné. Ministerské sovy byly všechny vypelichyné a povětšinou hnědé. Jakmile dopis připevnil sova se tiše vznesla a odplachtila. Nenechala za sebou ani jednu hromádku trusu.
"Co to bylo?" chtěla vědět Hermiona.
"Dopis od Malfoye, chce se sejít."
"To mě překvapuje, nikdy nikoho o schůzku nežádá, většinou prostě přijde." To byla svatá pravda. Jenže, jak to ví, napadlo Harryho. Vždyť se s ním přece zná ještě míň než on.
"Ty Hermiono, jak to vůbec víš?" Neodpověděla a jen se začervenala. Harry přikývl. No jasně. Přece si nemyslel, že bez Rona zůstane Hermiona sama. Zvlášť, když teď bez školní uniformy vypadala mnohem přitažlivěji.

Po páté na něj Malfoy čekal přímo před kanceláří. Pozdravil jen kývnutím.
"Tak co jsi tak nutně potřeboval?" začal hned Harry. Měl příjemnější věci na práci.
"Nechci to rozebírat tady. Pojďme někam ven. Máš něco mudlovského na sebe?" Harry odhrnul hábit a odhalil tak džíny a mikinu. Nebyly už sice po Dudleym, ale stejně to byly ty nejobyčejnější jaké sehnal.
"Tak si to sundej a pojď," vybídl ho Draco. Harry poslechl, načež Draco udělal to samé a odhalil elegantní oblek. Harry se ušklíbl.
O pár minut později už seděli v mudlovské kavárně, kterou vybral Harry. Záměrně se ohlížel po nějaké méně snobské. Nejen proto, že je měl raději, ale taky proto, aby viděl, jak se bude Draco tvářit. Nezklamal ho. Ošíval se mezi těmi úředníčky a učitelkami, kteří tu vysedávali po práci. Harry se zatím dobře bavil. Objednali si oba čaj s mlékem.
"Tak to vyklop, Malfoyi. Nebudu tu sedět do noci. Čeká na mě příjemnější společnost."
"Nezdá se mi , že by Ginny byla v poslední době nějak obzvlášt laskavá."
"Je mi jedno, kdes to sebral, ale nemyslím Ginny. Jdu hrát kulečník."
"Vídám ji u Hermiony," podotkl Draco a zamyslel se, "Nemohl bych jít taky až tohle dořešíme?" zeptal se nakonec.
"Bránit ti nebudu," odtušil Harry, "ale jsou to úplně obyčejní mudlové."
"Proč by to mělo vadit," odpověděl Draco, ale tvářil se přitom všelijak. Musel trpět opravdu zoufalým nedostatkem společnosti.
"Jde o mého otce," řekl pak náhle.
"Ano? A co s tím mám společného já?" zeptal se Harry.
"Jsi jediný, kdo mi může pomoct. Dostal jsem povolení k návštěvě a minulý víkend jsem tam byl. Harry, vypadá strašně. Matka už stejně umírá, pro tu nemůžu nic udělat, ale jeho chci dostat ven. Nezaslouží si to, já vím," řekl rychle, když viděl Harryho nesouhlasný obličej, "ale já už žádné další normální příbuzné nemám. Všichni byli smrtijedi, ale většinou z přesvědčení. Otec, tedy ne že by mu to sloužilo ke cti, ale na jeho straně zůstával především z vypočitavosti. Znáš přece ty báchorky o tom, jak on a matka byli pod kletbou imperius. Jakmile to přestalo být výhodné obrátil se k Brumbálovi, ale když se Voldemort v plné síle vrátil... Stejně už mu pak nikdy tak docela nevěřil. Ale Harry je to můj otec, nechci... Nechci sledovat, jak ho připraví o všechnu důstojnost." Malfoy se na chvíli odmlčel. Je Luciusovi tak podobný a přece úplně jiný, blesklo Harrymu hlavou.
"Já vím, Harry, že to není žádná omluva, ale ty přece víš, co udělá s člověkem Azkaban..."
"Neopovažuj se svého smrtijedského fotra porovnávat se Siriusem, ty malej.." vyjel okamžitě Harry.
"Ale no tak," zalekl se Draco, "Tak jsem to přece nemyslel." Jen napadlo mě, že ty to budeš chápat nejlíp a máš největší šanci mi pomoct. Prosím, Harry," dodal pak váhavě.
Harry o tom chvíli přemýšlel. Dostat někoho z Azkabanu nebyl teoreticky problém, ale dostat odtamtud Smrtijeda, navíc ani ne dva roky po válce, to byl tvrdý oříšek. Ale já mu přece pomáhat nebudu, snažil se Harry usměrnit tok svých myšlenek. Proč nad tím vůbec uvažuju? No dobře. Chápe Dracův šok z toho, co Azkaban s lidmi dělá a matka mu umírá. Navíc Malfoy a prosí. To už něco znamená.
"Asi jsem se zbláznil, ale zkusím to," řekl nakonec. Malfoy chvíli vypadal, že vyskočí a začne křepčit. Pak se ale ovládl. Zamával na servírku, zaplatil za oba a nechal jí takové spropitné, až se ho slečna nedůvěřivě zeptala, jestli se nespletl. Ujistil ji, že ne a pak se obrátil k Harrymu.
"Díky," řekl prostě. A než se rozloučil zeptal se ještě, kdeže bude ten kulečník.
Večer se tam skutečně objevil. Hrál, bavil se. Na jeho otce nepřišla řeč a Harry byl rád. Hrál ten večer obzvlášť mizerně. Aby ukázal, že není až takové poleno, za jakého ho po tom večeru musel mít, pozval Draca na sobotu zas, ale ten mu tajuplně oznámil, že už něco má.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jake Jake | Web | 21. září 2011 v 20:29 | Reagovat

Jop....hezká kapitola...je první, takže se těším na ty další^^ Píšeš velice dobře. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama