Vězeň - kapitola třetí - Šeď a zas jen šeď

16. října 2011 v 22:21 | Lennroe
Zatímco chystám jeden takový specializovanější freak's Journal jsem se rozhodla přihodit další kapitolu Vězně. Čtvrtá je zatím rozepsaná, ale doufám, že mě brzo něco trkne a já ji dokončím, je tam hodně dialogu a mám s ní trochu problém. Zvláštní že mě víc baví přispívat na blog, který nikdo nečte než na ten, který své čtenáře má pracně vydobité. No nic, pojďme se podívat do Azkabanu.


Azkaban byl přesně tak odporný, jak se o něm vyprávělo a vlastně ještě o něco horší. Harry přistál těsně před vysokou železnou branou a mírně se zapotácel. Vzduch tu byl chladný a vlhký a divně páchl. Trochu mořem ale především něčím, co by Harry označil za pach smrti. Navíc bylo všechno šedé. Harry tomu nerozumněl, šedá tu byla i tráva, dřevěné strážní budovy a mnoho dalších věcí, které by nepochbně měly mít nějakou barvu. Začínal pociťovat účinky přítomnosti mozkomorů, a tak se zhluboka nadechl a zaměřil se na představu, že už za hodinu bude zpět ve své kanceláři a vypije tam spoustu horkého čaje.
Rozhlédl se a pak rázně zamířil k malé dřevěné boudě těsně přiléhající ke kovové bráně.
"Dobré ráno," pozdravil ospalého a neuvěřitelně šedivého muže v okýnku.
"Dobrý, Potter, že jo? Vždyť to poznám. Tak běžte, někdo vás určitě odvede," huhňal monotóně. Harry přemýšlel, jestli se k práci na tomhle místě taky někdo hlásí dobrovolně nebo jestli jsou to pouze bývalí zaměstnanci ministerstva, kteří byli tímto způsobem potrestáni. Dospěl k názoru, že dobrovolně tu může pracovat leda cvok a ten kdo tu cvok není, se jím docela jistě brzy stane, takže ať už vězeň nebo dozorce, rozhodně tu nikoho normálního nepotká.
Prošel branou, která se se skřípáním otevřela a na chvíli se zadíval nad sebe. Železné oplocení bylo vysoké přinejmenším pět nebo šest metrů a tyčilo se hrozivě vysoko nad ním, každý jednotlivý sloupek zakončený nebezpečně vypadajícím bodcem. A to, co se dalo vidět skrz plot, vypadalo tak bezútěšně, že to muselo spolehlivě odradit každého, kdo by plánoval útěk. Na ramenou ho teď tížila síla kouzelných ochran a před sebou viděl azkabanskou pevnost tak zřetelně, až ho přepadla tíseň. Zvažoval, jestli vůbec ještě někdo považuje vězení za nápravné zařízení, protože pochyboval, že by se zrovna tady mohl někdo napravit.
V polovině cesty přes vlhký tmavý dvůr ho zastavila žena v tmavohnědém kabátě. Zvláštní. Kabát měl nepochybně barvu dobře uzrálého kaštanu a ženiny vlasy byly tmavě plavé, ale Harry by přísahal, že je šedá od hlavy až k patě.
"Á pan Potter," protáhla, "Samozřejmě o vás vím. Takže, kterou část vaší návštěvy si přejete vyřídit jako první?" Sanžila se znít a vypadat alespoň trochu energicky, ale jediné co z ní vyzařovalo byla neskonalá únava. Ten druh únavy, který se nedá překonat spánkem a ze kterého vás vysvobodí jedině smrt. Harry nemohl nepřemýšlet nad tím, kolika let se asi místní personál dožívá.
"Asi tu formálnější," odpověděl po krátké odmlce.
"Dobrá," přikývla a zamířila přes dvůr k jednomu ze vstupů, aniž by zkontrolovala, jestli ji Harry následuje. Zkusil několik kroků popoběhnout. Nohy měl nezvykle těžké a pociťoval, že také šedne a padá na něj ona smrtelná únava životem. Z pochmurných úvah ho vytrhla jeho průvodkyně.
"Takže jste u nás poprvé, je to tak? Propána, vždyť já se ani nepředstavila. Jsem Martha Sykesová. Vy se samozřejmě představovat nemusíte, pane Pottere," její úsměv se zdál Harrymu trochu hořký.
Zavedla ho do stísněné kanceláře s malým pohaslým krbem a nechala ho stát ve dveřích. Sama se s mizerně hranou enrgičností dovlekla ke stolu a vyplnila nějaké papíry.
"Mám ve zprávě, že se tu ode dneška pravděpodobně občas objevíte v nějaké pracovní záležitosti, takže jsem vám vyplnila průkazku. Můžete se tu s ní pohybovat i bez doprovodu. Jen na ni klepněte hůlkou, tím ji potvrdíte."
Harry poslechl a krátce klepl do kartičky hůlkou. Na okamžik se slabě rozzářila a pak se vrátila do původního stavu s tím malým rozdílem, že v místě kde se hůlka dotkla pergamenu po ní zbylo vypálené malé znamínko, ve kterém Harry rozpoznával zjednodušený znak azkabanského vězení.
"To bychom měli," kývla krátce Martha. "Papíry jsem vám vyplnila, teď pojďte se mnou, máte si vyvednout od dvou vězňů nějaké vzpomínky, jednoho otestovat kvůli hlášení, že je neregistrovaným zvěromágem a převzít nějaké osobní spisy pár vězňů, tedy alespoň to tu mám napsaáno. Nebude to trvat dlouho."
Martha se ukázala jako poměrně příjemná společnice, přestože neustále potřásala hlavou a měla protivný zvyk tahat se za vlasy. Harry odhadoval, že se tak snaží zbavit únavy. Během vyřizování ministerských záležitostí se Harry setkal ještě s několika zaměstnanci. Všichni do jednoho byli šediví, mluvili monotóně a ze všeho nejvíc připomínali exponáty v nějakém málo navštěvovaném muzeu. Ten zvláštní tik a náhlé přívaly zoufalého nadšení však u nikoho kromě Marthy nepozoroval. Zřejmě tu ještě nebyla dlouho.
Ačkoli se Harrymu zdál seznam úkolů dlouhý a nudný, utíkal mu čas až znepokojivě rychle. Vyptával se Marthy na různé věci a ona ochotně odpovídala, zjevně ráda, že je na nějakou dobu vytržena se stereotypu a to ještě k tomu ve společnosti Harryho Pottera. Vězeň, kterého měl prověřit, zvěromágem nebyl a Harry byl z návštěvy u něj poněkud rozpačitý.
Muž vypadal hrozně a přitom, jak Harrymu prozradil byl v Azkabanu vlastně jen kvůli několika krádežím a jednomu nepovedému kouzlu, z jehož následků se oběť velmi rychle vzpamatovala. Nebyla to ovšem ledajaká oběť nýbrž syn jednoho z členů Starostolce. Harry měl podezření, že za jiných okolností by muž za stejný zločin dostal mnohem mírnější trest. Připomínal mu Mundunghuse Fletchera a jakkoli neschvaloval podobný životní styl, nikdy nepomyslel na to, že by snad takoví lidé měli končit v Azkabanu. Když z mužovy cely odcházel, tížil ho na hrudi těžký balvan. Nemusel být geniální, aby mu došlo, že podobných případů je vězení plné. Lidé kteří se z pobytu tady už nikdy úplně nevzpamatují, pokud ho vůbec přežijí. Nemohl uvěřit tomu, že se chce skutečně pokusit dostat odsud člověka, který byl nepochybně za mnoho takových případů sám zodpovědný. Člověka, který si pobyt tady zasloužil. I když, po tom co Harry viděl, pochyboval, že by si ho vůbec kdo zasloužil.
Když skončili Martha navrhla, že by si mohli dát trochu kávy, pokud nemá nic proti, potom že ho ihned odvede k cele Luciuse Malfoye. Vrátili se do neútulné kanceláře, kde toho rána obdržel svou "vstupenku" do Azkabanu a Martha začala hbitě připravovat kávu.
"Cukr?" zeptala se.
"Ne, jen trochu mléka, díky," odpověděl Harry a všiml si, že Martha sama si do svého šálku sype tolik cukru, že by to nejspíš bylo i na Brumbála moc. Harry se pousmál. Když znal pravdu o Brumbálově smrti už na něj nevzpomínal s bolestí.
Nastalo rozpačité ticho ve kterém oba jen usrkávali ze svých šálků a vrhali po sobě zkoumavé pohledy. Martha zřejmě sbírala odvahu k nějaké otázce.
"Víte," začala konečně a oči upírala na hladinu své kávy, jako by tam viděla kdovíco zajímavého. Harrymu to neodbytně připomělo Trelawneovou. Někdy měl pocit, že žije vlastně jen z těch vzpomínek.
"Víte," začala znova trochu hlasitěji, když si všimla, že ji Harry moc neposlouchá, "já nechci dotírat. Vlastně asi bych se ptát neměla, ale když už jsem začala. Je mi to hloupé. Zkrátka hrozně mi vrtá hlavou, co můžete panu Malfoyovi chtít..." vzhlédla a když spatřila Harryho výraz zrudla začala koktat: "Promiňte, to bylo ode mě pitomé, neměla jsem tu otázku vůbec položit. Já...já jen..omlouvám se, zapomeňte na to." dořekla a zmlkla. Harry by byl raději, kdyby pokračovala v omlouvání a poskytla mu tak víc času rozmyslet si odpověď.
"Není to oficiální návštěva," řekl pomalu, "jen, víte, zkrátka existují jisté otázky, na které bych rád znal odpovědi a obávám se, že nikdo jiný mi je poskytnout nemůže." Harry si trochu oddechl. Mnohoznačnější odpověď snad ani dát nemohl.
Když Martha zpozorovala, že se Harry nezlobí a že dokonce zformuloval odpověď, povzbudilo ji to a znovu se rozpovídala.
"Totiž, já...my, no kolují tu všelijaké pověsti o pomstě a o tajném pověření a - to asi není slušné, vám to vykládat, ale - zaslechla jsem i něco o tom, že prý se chystáte oznámit zasnoubení se synem pana Malfoye a já zkrátka, no když jsem měla příležitost..." nechala svá slova vyznít do ztracena. "Nezlobíte se, viďte že ne?" zvedla oči od své kávy a pohlédla Harrymu do tváře. V tu chvíli nebyla ani trochu šedá.
"Ani v nejmenším," usmál se Harry, "Když si vzpomenu, kolikrát já jsem se takhle vyptával a to mnohem méně vhodně." Zřejmě ji to uklidnilo a také se trochu usmála. Jedním douškem vyprázdnila svůj šálek a vstala.
"Tak, jestli máte dopito, můžeme jít, ať vás už nezdržuju."
Harry tedy také rychle dopil svou kávu, trochu se zašklebil, když polkl trpkou sedlinu usazenou na dně a zvedl se. Byl by dal cokoli za to, aby ho Martha ještě chvíli zdržovala, i kdyby to mělo znamenat, že jí bude muset vykládat podrobnosti o svém údajném zasnoubení s Dracem Malfoyem. Martha už o tom, ale znova nezačala, a tak ji Harry následoval z kanceláře ven.

<< Předchozí - Další >>
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 E-vee E-vee | Web | 15. července 2012 v 18:34 | Reagovat

Je to super, a velmi dobrý nápad, akorát mě tíží představa, že v Azkabanu jsou kanceláře. Jo a co se stalo s Ronem? Jinak v tom pokračuj, je to jako další díl ze ságy Harryho, ikdyž máš malinko jiný styl než Rowlingová.

2 Lennroe Lennroe | Web | 18. července 2012 v 14:38 | Reagovat

[1]: Měla jsem dojem, že by někdo měl dohlédnout na to, že vězni dostanou najíst a že to mozkomoři s tím hlídáním moc nepřehánějí a tak. Pracovat bych tma nechtěla.
Mockrát děkuji za pochvalu, čtvrtá kapitola je skoro hotová, takže bych ji do konce týdne měla přidat.
A Ron, ten se pravděpodobně objeví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama